Inženýři z Purdue University v USA přišli se zařízením, které umožňuje bezpečnější používání kardiostimulátorů. Zúžením dosahu systému Bluetooth na 50 mm zařízení znemožňuje připojení vnějších zdrojů.
V dnešním světě není úroveň zabezpečení informací a ochrany osobních údajů příliš vysoká. Hackeři se mohou nabourat do chytrých telefonů, počítačů, celých hardwarových sestav a databází. Tak důležitá zařízení, jako jsou kardiostimulátory, které patří k nejcitlivějším cílům, se však obvykle neuvádějí. Teoreticky by se hacker mohl nabourat do kardiostimulátoru jakéhokoli pacienta a připravit ho tak o život. Zatím nebyly zaznamenány žádné takové pokusy, ale vědci se rozhodli být aktivní a vytvořit systém, který by pacienty chránil.
Všechna implantabilní zařízení spolu komunikují prostřednictvím připojení Bluetooth s dosahem přibližně 10 metrů. To znamená, že útočníci se mohou do zařízení napojit a ovládat ho. Například v případě kardiostimulátoru by ke smrti stačilo pouhé zesílení jeho činnosti.
Nový vynález pomůže zabránit riziku manipulace s kardiostimulátorem, a tím zajistit bezpečnost lidí. Spotřebuje také 100krát méně energie než standardní síťový zdroj.
Nyní zařízení vypadá objemně a připomíná velké náramkové hodinky, ale odborníci se chystají zmenšit jeho velikost na velikost čipu, který lze zabudovat do jakéhokoli zařízení.
Jak je možné, že kardiostimulátor lze hacknout? Jaké jsou důsledky tohoto hackování pro ty, kteří takové lékařské zařízení používají? Existují nějaké možnosti ochrany proti této hrozbě? A jak by mohly být tato rizika v budoucnu minimalizována? Děkuji za odpovědi.