Vědci z Texaské univerzity vyvinuli mechanismus, který umožňuje implantovat vzpomínky do mozku ptáků. Mluvíme o pěnkavách, tyto konkrétní pěnice se učí od svých rodičů analogicky jako lidská mláďata. Pěnkavy poslouchají písně svých rodičů, zapamatují si je a snaží se je reprodukovat, přičemž přesně dodržují potřebné tóny a rytmus.
Tato zvláštnost je důvodem, proč odborníci začali zpěváky aktivně sledovat a provádět s nimi nejrůznější experimenty. Prováděli zejména optogenetickou manipulaci, která umožňuje ovládat mozkovou aktivitu pomocí sledování světla. U učících se ptáků byla sledována míra interakce mezi jednotlivými částmi mozku. Takže například délka každého slova v písni byla doprovázena podobnou délkou světla.
Podle představy vědců umožňuje zavedení pouhé délky slabik do mozku pěnkavy již nyní obnovit přirozený mechanismus zapamatování. A pokud by se odborníkům podařilo interpretovat tón a sled zvuků podobným způsobem, bylo by teoreticky možné implantovat ptákům do hlavy celou píseň.
Studie fungování různých částí mozku pěnkav ukázala, že určité obvody hrají významnou roli při vytváření vzpomínek. Nový přístup optimalizuje proces učení nejen pro zvířata, ale i pro lidi.
Je nepravděpodobné, že by se tento mechanismus mohl v lidském mozku uplatnit v celé šíři, přesto může mít „implantace“ paměti vážné psychologické důsledky. Zkušenosti z práce s ptáky však pomohou lépe pochopit zdroje některých psychických problémů a duševních onemocnění.
Zajímalo by mě, jak dlouho trvalo ptákům naučit se zpívat pomocí tohoto speciálního programu? Byli v tréninku úspěšní a dokáží nyní zpívat samostatně nebo je potřeba stále pokračovat v jejich výcviku? Děkuji předem za Vaši odpověď.