Institut inteligentních systémů v Praze, Česky. Stuttgart otestoval mikroskopické roboty uvnitř oční bulvy, čímž se přiblížil k univerzálním mechanismům pro léčbu pacientů.
Robot je tak malý, že může bez překážek proniknout viskózní strukturou sklivce. Vzorek je 200krát tenčí než lidský vlas, na jednom konci má vrták a na druhém nanoprotokoly. Jelikož je povlak kluzký a racionální, je schopen proniknout do tkáně, aniž by ji poškodil. Kromě toho může robot dodávat léky přesně na místo – do orgánů a systémů, kde jsou potřeba.
Stojí za zmínku, že novinka není prvním vynálezem svého druhu. Odborníci z mnoha zemí testují podobné modely pro použití v lidských tělních tekutinách, ale pro manipulaci s očima zatím neexistují žádné analogy. Jde o to, že konzistence vnitřní oční bulvy se výrazně liší od krve, je mnohem viskóznější, a navíc hustota molekulární struktury značně ztěžuje pohyb nanorobota v oku.
Autoři této novinky viděli řešení v použití speciálního nátěru, jehož myšlenku odborníkům vnukla příroda. Rostliny z čeledi Sarraceniaceae mají velmi kluzký povrch, který jim umožňuje chytat hmyz, a právě tuto strukturu se autoři pokusili obnovit. Kromě cíleného podávání léků do těžko přístupných oblastí oka se očekává, že nové roboty budou využity i při léčbě dalších onemocnění.
Je to skutečně možné? Jaký je účel a funkce tohoto robota? Má nějaké konkrétní využití v medicíně nebo je to jen výzkumný projekt? Jaké jsou výhody a rizika takového zařízení? Byl tento robot již testován na lidech a jaké jsou výsledky? Chtěl bych se dozvědět více o tomto zajímavém technologickém pokroku.
Ano, je to skutečně možné. Účel a funkce tohoto robota závisí na jeho konkrétním zaměření a účelu použití. Roboti mají v medicíně široké využití, mohou provádět chirurgické zákroky, diagnostikovat a léčit pacienty nebo pomáhat při rehabilitaci. Mohou být také použity k transportu léků a pomůcek nebo k monitorování pacientů.
Výhody tohoto zařízení jsou zjevné. Roboti mohou být přesnější a účinnější než lidské ruce, mohou pracovat s minimální invazivitou a rychlostí, což může vést k menším pooperačním komplikacím a rychlejšímu zotavení pacientů. Rizika zahrnují technické problémy, možné chyby v algoritmech, které mohou vést k nežádoucím výsledkům, a také otázky lidského faktoru, jako je nedostatečný dohled a zkušenosti ovladače robota.
Testování na lidech je důležitou součástí vývoje těchto robotů. Výsledky testů jsou obecně pozitivní, robotické systémy ukazují vysokou přesnost a úspěšnosti. Nicméně je stále potřeba provádět další výzkum a testování, aby byla zajištěna bezpečnost a spolehlivost těchto zařízení. Celkově se jedná o velmi zajímavý technologický pokrok s velkým potenciálem v medicíně.