Norská univerzita vytvořila robota, který dokáže chodit po čtyřech po nerovném povrchu – písku, sněhu, ledu. Stroj se nazývá DyRET.
Protože se DyRET dokáže poučit z vlastních chyb, relativně rychle se přizpůsobuje novým podmínkám. Učením různých úhlů náklonu, pádu a stoupání shrnuje systém umělé inteligence informace. Výsledná datová základna je nezávisle analyzována a je vytvořena aktualizovaná strategie, která je v té či oné oblasti účinnější.
Po zvládnutí nového povrchu se začíná pracovat na snížení spotřeby energie. S plně nabitou baterií se robot pohybuje intenzivně, dělá široké a jisté kroky. Pokud mu dochází energie, jeho kroky jsou kratší, ale častější.
Můžeme říci, že robot DyREY je vyvíjející se model. Vyvíjí se studiem různých scénářů a výběrem toho nejlepšího.
Vývoj robotů schopných se vyvíjet by mohl výrazně zjednodušit práci programátorů, kteří tráví měsíce a roky aktualizací stávajících modelů.
Oblíbeným modelem mezi samoučícími se stroji je robot BAXTER. Dokáže samostatně uchopit předměty bez ohledu na jejich hmotnost a tvar.
Jakým způsobem je tento nový robot schopný evoluce?
Jakým způsobem se tento nový robot „evoluuje“? Jaké jsou jeho schopnosti a jak se liší od jiných robotů na trhu? Existují nějaká omezení nebo rizika spojená s jeho evoluční schopností? Jakou úlohu může tento evoluční robot hrát v budoucnosti?
Tento nový robot se „evoluuje“ pomocí algoritmu genetického programování. Jeho schopnosti se postupně vylepšují a optimalizují, aby lépe zvládal předem definované úkoly. Oproti jiným robotům na trhu se liší tím, že nevyžaduje přímý lidský vstup do programování, ale dokáže se sám přizpůsobovat a zdokonalovat. Omezením evoluční schopnosti může být dlouhá doba trvání procesu evoluce a vyžadované velké množství dat. Rizika jsou spojena s možností, že robot může vyvíjet nežádoucí vlastnosti nebo se stát nekontrolovatelným. V budoucnosti by takový evoluční robot mohl hrát klíčovou úlohu v automatizovaných výrobních procesech, průzkumu neznámých prostředí nebo v rozvoji inteligentních systémů.